V únoru se připomíná Světový den nemocných (11.2.). Tedy v období vrcholící zimy, kdy je organismus po zimě vyčerpaný a více zranitelný.
Světový den nemocných připomíná utrpení a nemoc jako všudypřítomnou veličinu lidského života. Veličinu, se kterou si mnohdy nevíme co počít. Proto ji někdy podvědomě ze své mysli buď vytlačujeme, nebo „z nouze děláme ctnost“ – prohlašujeme utrpení jako od Boha seslané k naší nápravě.
Pravdou ale je, že až právě v utrpení, ne-moci, ne-schopnosti a slabosti mnohdy člověk zahlédne důležité a podstatné věci, které by jinak neviděl. Zahlédne pravdu o sobě, svých blízkých i o podstatě života. Jedině v tom může mít – a asi má utrpení svůj zprostředkovaný význam.
Co kdybychom navzdory svým starostem a únavě dopřáli nemocným jako sváteční bonus úsměv, dobré slovo, zájem, nebo nějakou pozornost ? Nestojí to mnoho, ale dělá to „zázraky“.
„Utrpení samo o sobě smysl nemá, ale to, jak s ním zacházíme, ano.“ (Viktor Frankl)
Benjamin Kraus
Nemocniční kaplan
